Se
skladováním elektrod si, zejména v amatérských podmínkách, mnoho lidí hlavu příliš neláme. V různých nevytápěných garážích, dílnách či kůlnách jsou k vidění letité načaté papírové krabičky s elektrodami, jejichž obal je
nacucaný jako houba. Přitom
vlhkost je pro obalenou elektrodu
nepřítel číslo jedna. Ovšem ne každému je toto lhostejné. Důkazem je nedávná diskuse na
Svarfóru o
skladování elektrod v domácích podmínkách. Své řešení vlastnoručně zhotoveného pouzdra pro uskladnění elektrod představil uživatel s nickem Ondra78. A protože se jedná o praktický doplněk každé dílny se svářečkou, požádali jsme Ondru o sepsání
podrobnějšího návodu ke stavbě. Výsledek je v tomto článku.
Návod, který Ondra připravil a dále jej naleznete v úplném znění, vypadá na první pohled trochu složitě. Ale nenechte se mýlit. Výroba pouzdra je velmi jednoduchá a zvládne ji každý trochu zručný člověk.
Pouzdro na elektrody - návod na výrobu
S nákupem své vlastní svářečky nastal problém, kde a jak uskladnit elektrody. A hlavně v suchu. Nechal jsem se inspirovat otcovým výtvorem. Otec si vyrobil tubusy na elektrody z odpadní PVC trubky pr. 63mm. Spodní víčka - dna - zalepil do předem vytvarovaného hrdla. Do horních originál hrdel zasunul pouze víčka, samozřejmě bez lepidla. PVC ale nemá hrdlo s gumou a to mi na jeho řešení vadilo. Moje volba tedy padla na odpadní systém HT, materiál PP.
Materiál na výrobu jsme tedy vybrali a můžeme přistoupit k vlastní stavbě.
Z nářadí budeme potřebovat metr, lihovku, pilku s jemným zubem, např. čepovku (pilku na železo nedoporučuji, po několika řezech začne materiál tavit), lepící pásku na krabice, lámací nůž, špalík s brusným papírem č. 80, horkovzdušnou pistoli a silikonové mazivo.
Podle počtu vyráběných tubusů si nakoupíme PP trubky. Já jsem použil 1 ks průměr 50 mm délky 50 cm a 2 kusy průměr 75 mm délky 50 cm. K tomu ještě dvojnásoný počet víček, v mém případě 2 ks pr. 50 mm a 4 ks pr. 75 mm. Dále potřebujeme samořezné šroubky (ideálně) s půlkulatou hlavou 3 ks (na každý tubus jeden).
Nachystaný materiál k výrobě pouzder, trubky jsou již nakrácené
Máme-li potřebné nářadí a materiál, můžeme přistoupit k samotné výrobě. Nejprve je nutné trubky zkrátit na potřebnou délku. Délka tubusu od hrdla je 39 cm. To je ideální míra pro používané elektrody délky 350 mm, pro delší elektrody (450 mm) je nutné délku budoucího pouzdra upravit! Jako pomůcka k orýsování trubky nám pomůže lepící páska na krabice (vlastní kartonová cívka), jednoduše ji navlékněte na trubku a orýsujte. Trubka pr. 50 jde uříznout na jeden zátah. Trubku pr. 75 řežte kolem dokola postupně, vyvarujte se "salámového efektu". Máme-li trubky nakrácené, začistíme je lámacím nožem, popřípadě dobrousíme brusným papírem. Z víček odřežeme nožem případné nálitky.
Trubka je i v ohřátém stavu poměrně houževnatá, proto musíme vytvořit náběhy, tedy zaříznout vnitřní okraj trubky pod úhlem, jako je na víčku.
Vnější náběh na víčku
Než začnete řezat, předehřejte si okraj na cca 50 °C, lépe se řeže. Zkuste víčko přisadit a přesvědčte se, že na něj půjde po ohřátí trubka nasadit.
Vnitřní náběh dodatečně vyříznutý na trubce
Jestliže máme připravené náběhy, můžeme konce trubek nahřát. Nedávejte trubku moc blízko k trysce horkovzdušné pistole, ohřívání tím neurychlíte, ale seškvaříte povrch! Funguje zde spolehlivě špekáčkový efekt. Špekáček nacpaný do ohně je na povrchu spálený a uvnitř studený, zatímco špekáček držený v dostatečné vzdálenosti od ohně je na povrchu dozlatova opečený a uvnitř horký. Nahřívání trvá cca 3 minuty. Nahřívejte jen potřebnou délku trubky.
Nahřívání trubky před lisováním dna
Víčko si položíme na zem a dostatečně nahřátou trubku na něj namáčkneme.
Lisování dna do trubky
Půjde to ztuha a můžeme si pomoci jemným kýváním do všech směrů. Při chladnutí se trubka smrští a dokonale utěsní dno.
Zalisovaná dna
Než trubky vychladnou, připravíme si víčka na hrdlo. Pod lem víčka našroubujeme samořezný šroub s půlkulatou hlavou. Šroub plní funkci dorazu. Pokud tam není a víčko zapadne až na doraz, je potíž s jeho vytažením!
Víčka se šrouby jako dorazy
Okraj víčka a těsnění namažeme silikonovým olejem nebo silikonovou vazelínou. V případě použití indulony, vazelíny nebo minerálního oleje hrozí naleptání gumy a následné slepení víčka s gumou! To je vše . Tímto je pouzdro hotové.
Hotová pouzdra zhotovená dle uvedeného návodu
Text: Ondra78
Továrně vyráběná pouzdra
Podobná pouzdra, jako to výše popsané, se vyrábí i továrně a lze si je koupit hotová. Na následujících obrázcích je pouzdro SafeTube pocházející z USA. Pouzdro se vyrábí ve dvou délkách pro elektrody 350 a 450 mm a je z plastu odolávajícího teplotám do 120°C. Pouzdro je opatřeno popisovatelným štítkem pro označení druhu elektrod uvnitř. Uzávěr pouzdra je na hrubý závit a pochopitelně nechybí ani těsnění:
Továrně vyráběné pouzdro z odolného plastu (USA)
Dokoupit lze také popruh pro snadné přenášení pouzdra, nebo nošení přes rameno.
Použití pouzder na elektrody
Výše uvedená pouzdra by se měla používat pro uložení čerstvě přesušených elektrod (pozor na teplotní odolnost použitého materiálu pouzdra). Ovšem v amatérských podmínkách bude úspěchem, pokud si do nich přendáte elektrody z načaté, či poškozené krabičky a zamezíte tak jejich dalšímu navlhání.
A když už jsme u přesušování... Správné hodnoty (teplotu a čas) pro přesušení elektrod stanovuje jejich výrobce a naleznete je vždy na štítku originální krabičky. Například notoricky známé bazické E-B 121 jejich výrobce doporučuje přesušovat takto: 100°C/1hod + 300-350°C/2hod. Rutilky E-R 113 nebo 117 bychom měli přesušovat při teplotě 100-120°C po dobu 1 hodiny.
Na Svarinfu dokonce naleznete i návod na jednoduchou sušičku elektrod vhodnou pro amatérskou výrobu.
Pouzdro na obalené svařovací elektrody.
