Blíží se Vánoce a konec roku a řada z Vás si hodlá udělat radost pořízením svého malého céóčka na 230V. Poradíme vám jak se zbytečně
nenechat napálit abyste nekoupili nějaký šmejd, ale plnohodnotný stroj vyhovující vašim potřebám. Zodpovíme všechny otázky, které vás zajímají, a na které jste ještě nedostali odpověď.
Skutečný příběh na úvod.
Představte si následující situaci: novopečený a (stále ještě) šťastný majitel nového levného céóčka ze supermarketu vchází do specializované prodejny se svářecí technikou
s úmyslem dokoupit několik "drobností", které potřebuje k "rozchození" svého nového stroje. V následujících okamžicích se ze šťastného majitele stává majitel nešťastný.
Najednou totiž zjišťuje, že jeho nový stroj má řadu nedostatků, které jaksi přehlédl. Aby ne, když byl
hypnotizován cenovkou. Tak například zjišťuje, že ty báječné miniaturní cívky s drátem
vlastně nikdo nevyrábí a standartní 200 mm cívka se mu do svářečky jaksi nevejde. Jenže si ji stejně bude muset koupit. A převíjet si drát po částech na mini "špulku". Tušíte vůbec jaké problémy jsou s podáváním doma převinutého drátu?
Brrr... To je hnus velebnosti.
Jdeme dál:
Pán se ptá:
takže co ještě potřebuji? Budu v sobotu vařit nový vrata na zahradu, tak ať to mám komplet.
Vařit vrata? S 80 ampérama? A bez větráku? Vždyť je to svářečka tak na folie!
Už vím: Náhradní špičky a hubici, prosím.
Na todle? Nic z toho co je běžně k dostání tam pasovat nebude! To chce předělat na něco standartního.
A ještě prosím redukční ventil na céóčko, protože až dovařím ten přiložený trubičkový drát, budu používat plyn. Je to prý levnější.
To těžko. Vždyť to žádný přívod plynu nemá. Je to JENOM na trubičku.
Doděláme vedení plynu? Dodáme redukční ventil? Přidáme ventilátor? Přepólujeme zdroj? Předěláme koncovku hořáku na standartní díly? Cena ale stoupá. Za ty peníze co jste do toho nastrkal byste mohl mít tady tuhle svářečku.
Má o 100% větší výkon a kompletní výbavu ...
Myslíte si, že výše uvedený příběh je smyšlený? Omyl! Je bohužel až příliš pravdivý a velmi často se odehrává právě takhle.
Pokud nechcete být aktéry tohoto příběhu, snažte se při koupi aplikovat následující rady:
Čemu se tedy rozhodně vyhnout.
Výrobci, v touze nabídnout zákazníkovi svářečku za super cenu, dokázali doslova
očesat některé stroje daleko
pod úroveň nutnou pro bezproblémové MIG/MAG svařování.
A opravdu se jim daří stlačit cenu na fantastickou úroveň. Vezmeme-li v úvahu svářecí a užitné vlastnosti takto očesaného stroje, je ale každá sebenižší cena nechutně vysoká.
Za nízkou cenu nabízejí
předražený šmejd. Pokud se nehodláte nechat takto napálit, rozhodně se
vyhněte strojům, které mají alespoň jeden z následujících neduhů:
1) Pouze mini cívky.
Je to k nevíře, ale do některých MIG/MAG svářeček můžete dát pouze mini cívku o průměru 100 mm (obvykle bývá přiložena jedna zkušební, kde je 20 deka drátu). Klasická a standartní "malá" cívka o průměru 200 mm se tam nevejde.
To je problém, protože mini cívky jsou opravdu velmi špatně k dostání. Žádný ze známých výrobců přídavných materiálů drát na těchto cívkách nedodává.
Pravděpodobně si je někteří výrobci hobby svářeček nechávají vyrábět pouze pro sebe a nebo si je vyrábějí sami tak, že drát převíjejí z velkých cívek na mini cívečky. Tyto cívky pak dostanete v některých supermarketech.
Jsou krásně balené v blistru a jsou nechutně drahé (
někudy ty prachy zase musí dostat zpátky). Není vyjímkou, že cena minicívky v přepočtu na 1kg drátu je několikanásobně vyšší než u standartní 200 mm cívky.
Navíc čím menší je průměr cívky, tím je větší tendence drátu se samovolně stáčet do oblouku - tak zvaná tvarová paměť drátu. To se to pak hodně blbě podává bovdenem. Trpí bovden, průvlak, motor i svářeč.
Klasická malá cívka o pr. 200 mm (vlevo) a mini cívka o pr. 100 mm (vpravo).
2) Pouze trubičkový drát.
Trubička je hit. Trubička je v módě. Hlavně, že nepotřebujete plyn. O co vlastně jde?
Trubičkový drát (správně odborně se mu říká plněná drátová elektroda) je vlastně běžná obalená elektroda, jenže naruby.
To co má elektroda jako obal, je tady jako náplň v jakési miniaturní trubičce. Při tavení trubičkového se taví jednak vlastní kovová trubička (ta vytváří svarový kov)
a jednak náplň (z té se uvolňují ochranné plyny). Náplň chrání svarovou lázeň před přístupem vzduchu. Princip stejný jako u elektrod. Takový trubičkový drát pak má ještě přívlastek "
s vlastní ochranou". Jsou i trubičky bez vlastní ochrany, ale to je jiná kategorie.
Výhody trubičkového drátu s vlastní ochranou jsou zřejmé: nepotřebujete plyn, nemusíte nikam vláčet flašku s céóčkem, lépe se s tím vaří v průvanu, protože vítr tolik nestrhává ochrannou atmosféru. A dál? Nic, to je všechno.
Teď nevýhody: dělá to strusku, kterou musíte oklepávat (nehledě na to, že si ji můžete zavařit do svaru). Smrdí to a kouří to. Má to nestandartní průměry - u levných svářeček je to nejčastěji průměr 0,9 mm - kde na to budete shánět průvlaky,
když běžné dráty jsou 0,6 a 0,8 mm? Hůře se to podává (je měkčí). Svar má obvykle nižší pevnost. Potřebuje to přepólovaný zdroj (na hořáku je - pól). A teď to nejdůležitější: blbě se to shání a je to hrozně drahé! Co myslím tím drahé? Klidně i desetinásobek ceny plného drátu 0,8 mm (v přepočtu na 1 kg).
Až dovaříte tu přiloženou zkušební cívečku (0,2kg) a půjdete kupovat jinou, zjistíte, že mít k dispozici malou (6kg) láhev s CO2 vůbec není špatný nápad. Jenže! Co když ta vaše svářečka vůbec
není připravena na připojení plynu? Copak přepólování na plné dráty (+ pól na hořáku)
se udělat dát vždycky, ale co hořák, který nemá vedení plynu? A jak ten plyn budete pouštět bez ventilu? Klidně si zkuste vařit trubičkou, ale ujistěte se raději, že k vyhlédnutému stroji můžete připojit ochranný plyn. Pokud to nejde, udělejte čelem vzad.
3) Hořák trvale pod proudem.
Jedním z oblíbených triků výrobců jak ušetřit, je vynechání stykače (resp. relé) spínajícího svářecí proud. Drát v hořáku tak zůstává trvale "pod proudem" a tlačítkem na hořáku
pouze spínáme motor podavače drátu, případně pouštíme plyn. O tom jak je to nepraktické a nebezpečné se přesvědčíme nejpozději v okamžiku, kdy někam odkládáme hořák a "blikneme si" do nechráněných očí.
Jednou, dvakrát, třikrát. Sleva prostě nebyla zadarmo.
4) Chybí regulace rychlosti podávání
I řekl si produktový manažer výrobce: Když už nepotřebujeme spínat proud, co se takhle obejít bez řídíci elektroniky úplně? Namísto obvodů pro plynulou regulaci otáček motoru podavače
úplně postačí pro každou polohu přepínače proudu najít vhodný odpor, kterým srazíme napětí a tím pevně určíme otáčky motoru. Ušetříme i za potenciometr. Ušetříme patnáct stovek, ale slevíme jen o pětikilo. Vyděláme tisícovku!
Má to jen "drobné" nedostatky - svářeč si to nikdy nedoladí. Taky řízení otáček změnou napětí není ideální. S napětím sice klesají otáčky elektromotoru, ale také jeho kroutící moment. Motor nemá "sílu".
Myslíte si, že snad takovou svářečku nikdo neprodává? Ale ano.
5) Nestandartní díly hořáku.
Většinou je to tak, že výrobce svářeček vyrábí svářečky a výrobce hořáků vyrábí hořáky. Výrobce svářeček kupuje hořáky od výrobce hořáků a montuje je do svých svářeček.
Každý dělá to co umí. Někdy se ale výrobce svářeček pustí i do výroby hořáků. Obvykle vymyslí nějaký vlastní systém, aby si zákazník musel kupovat náhradní díly právě a jen od něj.
Proto se před koupí svářečky vždy ujistěte, že spotřební a náhradní díly na přiložený hořák jsou k vůbec sehnání a za jakou cenu. Uvědomte si, že tyto díly tvoří nemalou část provozních nákladů svářečky. Ideální je, aby díly byly standartizované,
protože ty jsou pak k dostání v každé specializované prodejně se svářecí technikou. Pokud nejsou díly běžně k dostání, zpozorněte! Pozor i v případě, že díly jsou sice běžně k dostání, ale jen v tom marketu, kde kupujete svářečku.
Uvědomte si, že supermarket prodává jen to na čem momentálně nejvíc vydělá. Myslíte si, že za dva roky tam ty díly ještě budou? Jiný výrobce jim nabídne jiné svářečky. Budou levnější a budou mít jiné spotřební díly ...
Kde pak asi budete shánět ty svoje? Pokud se divíte, že ve specializované prodejně se svářecí technikou nemají díly právě na váš nestandartní hořák, nemějte jim to za zlé. Výrobci superlevných svářeček se superlevnými hořáky totiž
náhradní díly dodávají pouze do supermarketů. Tam je pak můžete (někdy) i zakoupit. Jsou krásně balené po jednom a jsou předražené. Nezávislá speciálka se k nim nedostane. A když, tak jsou ještě dražší a tudíž neprodejné.
Řešením je přestavba na něco standartního. V kategorii svářeček do cca 160A by měl být jako standart hořák se spotřebními díly jako na následujícím obrázku. Tyto díly s trochou nadsázky seženete na každé pumpě a jsou levné.
Ukázka standartních dílů hořáku do 160A.
6) Malý výkon svářečky.
120 ampér je minimum pro rozumné. 100 ampér je absolutní minimum. Pod 100A se pohybujeme v hračkářství. Pozor nenechte se zmást číslem v názvu svářečky, ale podívejte se na svářecí proud do návodu nebo na štítek.
Že svářečka s hrdým názvem WELDY 130 může "dát" jen 90 ampér, jsme se přesvěčili v našem
testu.
Pokud vám bude takový ten marketový pikolík vykládat, že vámi vyhlédnutý
SuperbombasínoMIG 90 v pohodě zavaří traverzy u vás na stavbě,
strčte mu do pusy orbit (na takové to domácí žvýkání) a podívejte se do následující tabulky:
| Svářecí proud |
90 A |
110 A |
130 A |
150 A |
180 A |
Max. svařovaná tloušťka
I - svar |
1 mm |
1,5 mm |
2 mm |
3 mm |
4 mm |
Max. svařovaná tloušťka
V - svar |
2,5 mm |
3 mm |
4 mm |
6 mm |
7 mm |
Jo, ty hodnoty v tabulce ... to je z praxe.
Může to znít podivně, ale podezřelý je i papírově vysoký výkon. Při napájení z běžných rozvodů 230V je maximum asi 160A.
Pokud někdo uvádí 170A nebo 180A, je to na pováženou. 190A a víc je blbost.
Pozor, pro svářečku vždy potřebujete jistič alespoň 16A s charakteristikou typu D
- tzv. pomalá nebo motorová charakteristika.
7) Malý počet regulačních stupňů.
Pokud má svářečka regulaci svářecího proudu vyřešenou jediným kolébkovým přepínačem s polohami
Min a
Max, prchejte od ní co nejdál.
Na dva rozsahy toho moc nepovaříte. A v kombinaci s bodem 4 (opravdu se to dělá) je to tragédie. Použitelné minimum a zároveň standart této kategorie jsou rozsahy čtyři.
Tedy buď otočný přepínač 1-2-3-4, nebo alespoň 2 kolébkové přepínače MIN-MAX a 1-2. Otočný přepínač je pochopitelně přehlednější. U kolíbek musíte nad rozsahy trochu přemýšlet
(MIN1, MIN2, MAX1, MAX2), ale funguje to.
8) Absence ventilátoru.
O tom proč je ventilátor fajn již bylo na tomto serveru psáno třeba
tady. Není co dodat víc. Prostě bez ventilátoru to nemá smysl.
Svářečky s ventilátorem se mimo jiné poznají podle toho, že mají v názvu přídavek
Turbo nebo
Fan Cooled.
Pouze pro servismany - ostatní prosím rolujte dál.
Abych doložil výše uvedené, přikládám schéma reálné svářečky dovezené od našich západních sousedů:
Tato svářečka má
úplně všechny výše uvedené nedostatky. A pak majiteli takového
klenotu vysvětlujte, že za pětikilo se s tím opravdu nedá nic udělat...
Příklady nevhodných strojů:
Pokud vám to nedalo, přečetli jste si i pasáž pro servismany a rádi byste věděli jak takový klenot ve skutečnosti vypadá, tak prosím:
Svářečka k ničemu 1.
Trochu lépe je na tom stroj z následujícího obrázku. Ale pořád ještě nic moc. Ten měřák je sice efektní, ale kdo se na něj bude dívat?
A co vůbec ukazuje? Raději bych aby tam šla "dvoustovka" cívka a plyn...
Svářečka k ničemu 2.
Závěr? Ještě ne!
Výše uvedené nedostatky jsou zcela zásadní. Má-li vaše vyhlédnutá svářečka třeba
jen jediný z nich, nekupujte.
Naproti tomu jsou další vlastnosti, které nemusejí mít rozhodující vliv, ale je dobré je zvážit. A o těch zase
příště.
Už jste se napálili?
Pokud už patříte mezi ty šťastné-nešťastné majitele takového strojku, nevěšte hlavu. Všechny nedostatky se dají vyřešit. Jen to stojí peníze. A ne málo. Lepší cesta je "poslat to dál", (třeba
takhle) a pořídit něco lepšího.
Kupujeme levné céóčko - jak se nenapálit I.
