Pokud jde o pouhé vylepšení, týká se to asi jen domácích hobby dílen. V podnikatelských provozovnách jsou takovéto věci nutností a zde je právě ta možnost úspor. Pochopitelně se takové hrany dají běžně koupit. Jsou většinou z ocelového plechu s povrchovou úpravou komaxitem a nalepenou samolepkou v podobě výstražného černo-žlutého šrafování. Délka hotových hran je obvykle 100 cm a cena se pohybuje okolo 200,- Kč za kus. Následující návod popisuje, jak si takovou hranu za chvilku vyrobit svépomocí a stlačit náklady pod polovinu původní ceny při zachování stejné (či spíše lepší) kvality.
Základem pro výrobu hran je běžně dostupný hliníkový L-profil (vingl) 40x40x2 mm, který lze zakoupit v prodejnách hutního materiálu. Dodává se v šestimetrových tyčích, ale prodává se obvykle i na metry. Z profilu nařežeme (či si v prodejně necháme nařezat) požadovaný počet hran požadované délky. Do oficiálních provozoven je vhodná minimální délka 100 cm. Do své domácí dílny klidně můžete jít až na 85 cm a z jedné šestimetrové tyče tak uděláte 7 hran. Ale skutečná potřebná délka závisí na druhu vykonávané činnosti (s jakými předměty se třeba manipuluje) a je tedy nutno ji stanovovat individuálně.
Další důležitou "surovinou" je výstražná šrafovaná páska šíře 120 mm, kterou lze zakoupit v prodejnách s bezpečnostními pomůckami, nebo lepších papírnictvích. Není levná, ale její výhodou je pevnost a stálobarevnost. Dá se pak využít i na oblepení zárubní, lávek, ramen jeřábů a dalších nebezpečných míst. Pokud potřebujete hran jen pár, můžete zakoupit výrazně levnější pásku šíře 50 mm. Oproti té "profi" je o dost tenčí a není určena pro venkovní prostory (na slunci rychle vybledne). Ale uvnitř domácí dílny vyhoví, jen její nalepení bude kapánek složitější, protože se musí lepit nadvakrát (na každou stranu vinglu zvlášť).
Před polepením hliníkového profilu je nutné jej odmastit, třeba technickým benzínem! Vlastní polepení hran páskou je velmi jednoduché. Pro minimalizaci vzduchových bublin je nutná rovná plocha, na kterou odvineme pásku v délce o pár cm větší, než je délka polepované hrany.
Hranu položíme na pásku cca 2 cm od jejího okraje, aby hrana vinglu ležela přibližně v podélné ose pásky.
Následně vingl překlopíme a tím polepíme i druhou stranu. Nyní je vhodné si hranu položit přes roh pracovní desky a pásku důkladně dlaní přihladit.
Zbylé okraje pásky můžeme sice odříznout, ale lepší je zahnout je a přilepit dovnitř vinglu. Stejně naložíme i s přečnívajícími kousky pásky na začátku a na konci profilu. Bublinám se asi stejně nevyhnete. Alespoň ty největší je tedy nutno propíchnout (špendlíkem, či ostrou špičkou nože), vytlačit z nich vzduch a pásku přihladit. Ty malé klidně ponechte. Nebudou vidět a vzduch stejně časem unikne a páska přilne...
Při pečlivé práci vypadají hrany opravdu pěkně a profesionálně:
Nastává okamžik přidělání hran. Zde je celá řada možností. Od klasického přišroubování (v tom případě, je ale nutné profil vyvrtat před polepením a následně pásku v místech otvorů propíchnout) až po několik způsobů lepení. Existuje celá řada technických lepidel a lepících silikonů vhodných pro tyto účely. Mají ovšem obvykle jednu nevýhodu - drží moc. V případě poškození hrany a nutnosti její výměny tak hranu odtrhnete i s omítkou. Je tu ale málo známá možnost, která se osvědčila i při lepení dekoračních bytových polystyrenových kazet: akrylový tmel. Tento tmel není k lepení původně určen. Nicméně je vyzkoušeno, že pro tyto účely je ideální. Drží spolehlivě a v případě nutnosti odtržení to většinou jde bez omítky. Pro počáteční přichycení, než tmel či jiné použité lepidlo zavadne, slouží malé čtverečky oboustranně lepící pěnové pásky, která se používá hlavně na lepení zrcadel. Aby bylo možné hranu spolehlivě domáčknout na roh, je nutné čtverečky lepící pásky přilepit pouze na jednu stranu vinglu! Jinak se obvykle nepodaří hranu usadit přesně na roh a zůstane tam "fuka":-)
Hotové nalepené hrany mají několik funkcí. Kromě samotného faktu výstrahy (zvýraznění potenciálně nebezpečného rohu či otvoru), mají za cíl ochránit zdivo a omítku před poškozením a nevzhledným oprýskáním při nárazech různých předmětů na roh. Nelze opominout ani hledisko estetické a existují lidé, kteří se ve "šrafování" doslova vyžívají:-)
Pro úplnost je třeba dodat, že při zvýrazňování otvorů (dveří, vrat, oken, technologických průchodů apod), by se mělo použít ještě tzv. protisměrného šrafování. To by znamenalo na jednu stranu použít normální šrafované pásky a na druhou tzv. protisměrné s opačným sklonem šraf. Kupovat dvě pásky je však dosti nákladné a je třeba říci, že pro menší provozy i zcela zbytečné. V praxi si s tím hlavu láme málokdo a třeba i ty hotové hrany se prodávají jen se základním šrafováním a na protisměrnou narazíte asi jen zcela vyjímečně... Stejně, pokud přijde nějaké kontrola, je povětšinou ráda, že vůbec nějaké šrafování vidí...:-)