Postavte si kvalitní prodlužovák.

V článku Svářečka + prodlužovák = průšvih? jsme experimentálně prokázali k jak velkým úbytkům napětí může docházet, pokud svou svářečku napájíte přes běžný prodlužovák s průřezem žíly 1,5 mm2. Jenže doporučované prodlužováky s průřezem žil 2,5 mm2 jsou sice dost drahé, ale hlavně prakticky nejsou k dostání. Přitom vše potřebné k sestavení takového kabelu je běžně ke koupi, a tak není problém si postavit vlastní kvalitní prodlužovací kabel. Postup výroby popíšeme polopaticky, takže elektrikáři mohou tento článek v klidu vynechat.

Co budeme potřebovat?

"Součástky" potřebné k sestavení kvalitního prodlužovacího přívodu pořídíte v každé "dobré elektře". Příklad zakoupených komponent je na následujícím obrázku.

V prvé řadě potřebujete třížilový kabel, jehož žíly jsou tvořeny lanky s průřezem 3 x 2,5 mm2. Kabel by měl mít kvalitní gumovou izolaci. Na izolaci PVC raději zapomeňte, protože časem ztvrdne a popraská. Navíc PVC není tak ohebné a poddajné jako guma. Samozřejmostí je správné barevné označení žil, tedy: černá (nebo hnědá), modrá a žlutozelená. Tyto podmínky splňuje například kabel s označením CGSG 3Cx2,5 GU, který pořídíte za cenu okolo 30 - 40,- Kč za 1 metr délky.

Komponenty pro výrobu vlastního prodlužováku 3 x 2,5 mm².

Dále potřebujete kvalitní koncovky: zásuvku a vidlici (zástrčku) na pohyblivý přívod. Pro tento účel se výborně hodí například vyobrazené koncovky Legrand 250 V/16 A. Koncovky se vyznačují kvalitním zpracováním a téměř vodotěsným gumovým krytem (krytí IP 44). Koncovky jsou vyobrazeny na samostatném obrázku níže. Připojení kabelu je pomocí šroubových svorek. S tím souvisí také nutnost použití dutinek na lanka kabelu. Jednotlivé žíly odizolujeme v délce jakou má kovová část dutinky (cca 10 mm), mezi prsty je trochu zkroutíme, aby vlákna držela tvar a nasadíme dutinku. Dutinku s lankem pak zasuneme do připojovací svorky na koncovce a dotáhneme šroubek.

Vidlice (vlevo) a zásuvka (vpravo) Legrand vhodné na prodlužovák.

Zapojení prodlužováku.

Vlastní propojení je velice jednoduché. Ale pokud si s elektrikou netykáte, nechte si zapojení provést, nebo alespoň zkontrolovat, někým zdatnějším. V zásadě platí notoricky známé: fáze je v zásuvce vlevo. Černý (hnědý) vodič tedy připojíme do svorky, která patří k levé zdířce zásuvky. Levé při pohledu na zásuvku zepředu. Na pravou zdířku je zezadu připojen vodič modrý a na středový kolík vodič žlutozelený.

Na vidlici (zástrčce) je, vyjma žlutozeleného vodiče, zapojení obrácené: černý (hnědý) vodič je na pravém kolíku, modrý vodič na levém kolíku. Vše při pohledu na zástrčku zepředu. Žlutozelený vodič zůstává uprostřed na středové zdířce. Pokud zástrčku z jednoho konce zapojíte do zásuvky na druhém konci, musí si barvy vodičů vzájemně odpovídat. Vše je patrné z následujícího obrázku:

Správné zapojení prodlužovacího kabelu.

Před připojením koncovek nezapomeňte na kabel navléknout jejich kryty! Je k vzteku, když po dokonalém dotažení a kontrole spojů zjistíte, že jste zapoměli na kryty. Než kryty navléknete, musíte ještě povolit upevňovací třmeny kabelu. U použitých koncovek Legrand je nutné ještě zvětšit otvor pro kabel v zadní části krytu. Stačí jej ručně protáhnout vrtákem, nebo konec seříznout ostrým nožem. Ale pozor! Nesmíte to přehnat jinak ztratíte vodotěsnost!

Po připojení zástrčky a zásuvky a dokonalé kontrole, přes ně přetáhněte a přišroubujte kryty a dotáhněte třmeny držící kabel. Nakonec je vhodné ještě jednou provést kontrolu správnosti zapojení ohmetrem. Nemáte-li ohmetr postačí nějaká zkoušečka pro hledání zkratů - "šlusmetr".

Jakou maximální délku zvolit?

A jak dlouhý prodlužovák si můžete postavit? Maximální délku pohyblivých přívodů určuje norma ČSN 34 0350 s názvem Elektrotechnické předpisy ČSN. Předpisy pro pohyblivé přívody a pro šňůrová vedení. Zde se praví, že celková délka pohyblivého přívodu, včetně použitých prodlužovacích přívodů, nemá překročit 50 m. Všimněte si, že zde není slůvko nesmí, ale nemá překročit délku. Pokud nutně potřebujete delší prodlužovací přívod, musí se u připojovaného spotřebiče zajistit spolehlivá ochrana před nebezpečným dotykem. Toto je ovšem nutné řešit individuálně v návaznosti na normu ČSN 33 2000-4-41 (dříve 34 1010), kde se tato ochrana řeší. Delší přívod ale už není standardní řešení pro běžné používání, a proto bychom v praxi měli dodržovat omezení na délku 50 metrů. Sice se do této délky započítává i přívodní kabel, který je součástí svářečky, ale postavit si 50-ti metrový prodlužovák klidně můžete. Pochopitelně si můžete postavit i prodlužovák kratší. Záleží na vašich potřebách.

Jazykové nuance

V reakci na předešlý článek jsme dostali mail, ve kterém si pisatel (v dobrém) "stěžuje" na to, že nerozumí slovu prodlužovák a jestli by to neměla být spíše prodlužovačka. Přiznáváme tedy jistý egoistický centrismus. Článek vznikl ve středních Čechách a tam jsou lidi opravdu divní a s češtinou se nemazlí. Například když si chce rodilý středočech něco koupit, jde zásadně do krámu, zatímco většina národa chodí do obchodu. A když už je v krámě a má chuť na zeleninu, tak si koupí třeba (v)okurku, kdeždo v obchodech se kupuje spíše okurek. K šílenství však může neznalého posluchače přivést, když se středočech opozdí. On nepřijde pozdě. On přijde dlouho... Třeba proto, že stavěl prodlužovák

Rozhodli jsme se tedy připravit minislovník s uvedením různých variant. Takže prodlužovák může být: prodlužovačka, prodlužka, prodlužovací přívod, prodlužovací kabel či prodlužovací šňůra.