SMRADOCUC - jednoduchý odsavač pro pájení

Novou rubriku, ve které se budeme věnovat tvrdému i měkkému pájení, otevíráme článkem s popisem primitivního odsavače škodlivin a dýmu pro měkké pájení (letování). Samozřejmě nemáme na mysli letování v profesionální sféře (tam by měly být odsavače samozřejmostí), ale spíše oblast bastlení a hobby. Myslíte si, že je to zbytečné? No, to se uvidí...

Pokud vás třeba nadpis článku odradil, nebo pokud si stále myslíte, že odsavač škodlivin pro letování je zbytečnost, zkuste si odpovědět na následující otázky:

• Bastlíte občas nějakou elektroniku?
• Také pořád nějak natáčíte hlavu, abyste nevdechovali dýmy od pájení?
• Všimli jste si, že ať natočíte hlavu jakkoliv, vždy vám stoupají dýmy přímo do nosu?
• Už vám bylo někdy po letování špatně?

Pokud jste alespoň na jednu z otázek odpověděli kladně, měli byste uvažovat o odsavači. A můžete se klidně nechat inspirovat tím dále popisovaným. Jde totiž o vaše zdraví. Dým, který vám stoupá do nosu, totiž není jen obtěžující, ale obsahuje spoustu nebezpečných rakovinotvorných látek. Zejména těžké kovy, které se natrvalo usazují v plicích. Taktéž výpary z kalafuny a jiných tavidel na bázi pryskyřice nejsou nic, co by bylo zdraví prospěšného...

Smradocuc - odsavač pro měkké pájení.

Dále popisovaný primitivní odsavač vznikl asi před čtyřmi roky. Do té doby jsem si myslel, že pro mé příležitostné bastlení je odsavač zcela zbytečný luxus. Jednou jsem však osazoval plošný spoj nějaké složitější konstrukce. Byla to opravdu spousta pájených spojů a osazování se protáhlo hodně přes půlnoc. Celou dobu jsem se snažil nevdechovat dým stoupající z pájených míst. Přesto mi druhý den bylo zle. Nevolnost, bolest hlavy, odporná kovová pachuť v ústech... Uvědomil jsem si, že potřebuju odsavač. Nejlépe hned, protože mě čekala ještě jedna deska na osazení. A tak jsem se pustil do revize šuplíkových, skříňových a garážových zásob, abych vymyslel z čeho to rychle postavit. Nakonec jsem během chvilky uplácal svůj "smradocuc". Jak už to bývá, měla to být jen provizorní konstrukce s tím, "že se to pak dodělá a vylepší". Nakonec se z provizoria stala užitečná věcička "na furt"...

Smradocuc - primitivní odsavač pro měkké pájení.

Základem je ventilátor 80 x 80 mm na 12 V DC z vyřazeného PC zdroje - chtěl jsem něco malého, neboť na pracovním stole není místa nikdy dost. Pomocí plechového pásku je ventilátor připevněn na trubičku se stavěcím šroubkem a celé je to na tyčkovém stojanu. Stojan, včetně té trubičky se stavěcím šroubkem, je z nějaké staré stolní lampy. Díky stavěcímu šroubku lze ventilátor fixovat v libovolné výšce, kterou stojan umožňuje. Vše je vidět na následujícím obrázku. Povšimněte si usazenin na lopatkách ventilátoru. Tohle při pájení vdechujete:

Detail držáku ventilátoru.

Nejprve jsem zkoušel odsávat dýmy pouze samotným ventilátorem na stojanu, ale účinnost byla velmi malá. Kolmo postavený ventilátor za osazovanou deskou neměl vůbec žádný efekt. Bylo nutné jej upevnit téměř vodorovně a dát co nejníže. Ventilátor musel být velmi nízko nad pájeným místem a tím zakrýval výhled. Bylo jasné, že je potřeba zmenšit průřez nasávacího otvoru, aby bylo dosaženo vyšší rychlosti proudění vzduchu a tím i vyšší účinnosti. Zkusil jsem to tedy takto:

Detail redukování nasávacího otvoru.

Z nasávací strany je na ventilátor přišroubována destička z plastu (výstražná tabulka). V desce je vyříznut otvor odpovídající průměru vrtule ventilátoru. Na desku je pak přilepena (a pojištěna ještě plechovými pásky) kuželovitá přechodka redukující průměr nasávacího otvoru ventilátoru.

Největším problémem bylo nalezení vhodného kužele. Nejprve jsem uvažoval stočit jej z tvrdého papíru, pak z měkkého plastu, pak mě napadlo upravit plastový trychtýř a nakonec jsem našel plastové kropítko ze staré konve na zalévání. A to bylo přesně ono! Stačilo odříznout čelo s dírkami a zůstal jakýsi trychtýř ideálních rozměrů pro Smradocuc. Dokonce i sklon nasávacího otvoru byl přesně ten, který jsem si představoval:

Boční pohled na smradocuc.

Zbývalo ještě vyřešit prodloužení sání jakýmsi "chobotem", aby ventilátor mohl být výš a nezakrýval výhled na pájené místo. Ukázalo se, že na nátrubek kropítka přesně pasuje kousek husího krku, který byl zrovna po ruce. Jeho upevnění na náústek obstarala izolačka. Husí krk ale není zrovna ideální. Chtělo by to něco (nějakou hadici) co má hladkou stěnu. Zvlněná stěna husího krku totiž způsobuje turbulence a zpomaluje průtok vzduchu, čímž klesá účinnost odsavače. Přesto mi odsavač s husím krkem slouží už čtyři roky.

Smradocuc s osazovanou deskou plošných spojů.

Odsavač napájím z regulovatelného laboratorního zdroje, který je při letování stejně nevyužitý. Pomocí změny napětí v rozmezí cca 9 až 15 V si reguluji otáčky a tím i hlučnost a tah odsávání. Nic ale nebrání tomu napájet odsavač z vlastního zdroje. Stačilo by 9 V trafíčko, usměrňovací můstek a možná kondík...

Přestože byl odsavač "spíchnut" hodně horkou jehlou, spolehlivě slouží už čtyři roky a nedovedu si bez něj své občasné bastlení už vůbec představit. Na následujícím obrázku se můžete ještě jednou podívat, jak vypadá vrtule ventilátoru po čtyřech letech opravdu jen velmi velmi sporadického a příležitostného bastlení. Tohle všechno jsem mohl mít v plicích a to je jen zlomek odsátého množství... A co vy?

Detail usazenin na lopatkách ventilátoru.

Uvedný popis berte jako inspiraci. Nepředpokládám, že by to někdo takto stavěl. Původně jsem uveřejnění tohoto popisu neměl vůbec v plánu, protože se za to provedení trochu stydím. Jenže nedávno mi smradocuc prokázal opět dobrou službu při stavbě laboratorního zdroje a já své rozhodnutí změnil. Pokud vás to inspiruje k vlastnímu řešení, je to jen dobře. Ochránit si své zdraví při letování se dá i s téměř nulovými náklady. Popisovaný odsavač pochopitelně neřeší filtraci vzduchu. Na to je použitý ventilátor příliš slabý. Šlo jen o to odtáhnout škodlivé a nepříjemné dýmy od nosních dírek jinam, a to se beze zbytku podařilo

Text: Jiří Koutný