Zákazník chce výkon. Zákazník chce sílu. Zákazník chce brutal power. Ale zákazník za to nechce moc zaplatit.
Jak se s tím výrobci vypořádají?
Jak to chodí jinde?
Nejdále v tomto pokročili výrobci audiozařízení. Zákazníkům již před řadou let přestaly vyhovovat "směšné" výkony jejich zesilovačů, přehrávačů a rádií.
Vždyť co to je 5, 10 , 15 či 20 Wattů? Zákazníci požadovali stovky Wattů. Ovšem když jim výrobci nabídli špičková zařízení s brutálním výkonem, nikdo je nekupoval. Byly šíleně drahé...
A tak přišly firmy s PMPO (Peak Music Power Output). Díky PMPO se kdejaké čínské chrchlátko může honosit nápisem podobným tomuto:
... ovšem někde v rohu musí být ještě dodatek: P.M.P.O.
A co je tedy PMPO? To je právě ten problém. On to totiž snad nikdo přesně neví... Někde se uvádí, že PMPO udává jaký teoreticky maximální výkon je schopen reproduktor vydat, aniž by došlo k jeho poškození.
Jinde zase, že PMPO je krátkodobý maximální teoretický výkon, které je zařízení schopno poskytnout po dobu maximálně 25 milisekund.
Jako spousta jiných věcí se i PMPO dá vypočítat. Opět existuje celá řada vzorců, ale nejblíže realitě je asi tento:
Pp = Pr x Vt
Kde:
Pp = Výkon PMPO.
Pr = Skutečný (reálný) výkon.
Vt = Věk vaší tchýně. Nemáte-li tchýni, dosaďte věk vaší babičky. Nemáte-li ani babičku, dosaďte libovolné číslo z intervalu 50 až 100 v závislosti na velikosti zařízení.
Příklad 1: Zbastlili jste si bedničky k počítači. Použili jste již obstarožní, ale prověřený TDA2005 s výkonem 2x10W. Před svou 60-letou tchýní se klidně můžete vytahovat, že ty vaše bedny dávají až 600 Wattů PMPO na kanál...
Příklad 2: Koupili jste si bedničky k počítači. Na bedničkách je udáván výkon 320W PMPO. I vaše 80-letá babička ví, že vám k poslechu 4 reálné Watty stačí...
Existují i další vzorce a definice. Která je ta správná asi nikdo netuší. Rozhodně je ale správné následující tvrzení:
PMPO je reklamní trik, jehož údaj nemá pro spotřebitele žádný praktický význam!
Úplně nejdále jsou v tomto autohifisté. Jejich brutální zesilovače již pokořily psychologickou hranici jedné kilowatty (1000W PMPO). Napájení přivedou přímo od "baterky" svářecím kabelem.
Na viditelné místo (nejlépe na zadní plato) umístí obrovskou tavnou pojistku 150A v obrovském průhledném pouzdře se zlacenými kontakty. Vůbec všechny kontakty, svorky a konektory musí být zlacené.
Před zesilovačem je vřazen "kapacitor" 1 Farad s digitálním měřičem palubního napětí (modrý LED displej). K reproduktorům je od zesilovače přiveden signál prostřednictvím speciální reproduktorové dvoulinky.
Pod její průhlednou izolací jsou žíly z bezkyslíkaté mědi o průřezu, kterým by se elektřinou dala zásobovat menší vesnice (Od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty). Byla by to paráda, kdyby....
...kdyby ten zesilovač nebyl jištěnej svou vlastní tavnou pojistkou 20A
...kdyby ta pojistka nebyla minimálně 1,5x naddimenzována a maximální trvalý proud do zesilovače by tedy nebyl cca 13A
...kdyby palubní napětí v autě nebylo při chodu motoru cca 14,4V
...kdyby příkon zesilovače nebyl P=UxI tedy 14,4x13 tedy 187,2Wattu
...kdyby účinnost toho zesilovače (včetně případných měničů a zdrojů) nebyla cca 60%. Myslíte, že účinnost je větší? Tak proč ty masívní chladící hliníkové profily? A proč mají některé zesilovače dokonce vlastní ventilátory? Přeci čím větší účinnost, tím méně odpadního tepla, ne?
...kdyby reálný výstupní výkon nebyl tedy 60% z 187,2 tedy asi 112Wattů.
...kdyby těch 112W nebylo při zkreslení 50%, při kterém dokáže muziku poslouchat jen opravdu hodně nenáročný fanoušek...
...kdyby se prostě více myslelo...
Á propos, víte že v dávných dobách při poslechu elektronkových rádií s výstupním výkonem 3W drnčely okenní tabulky? A víte proč? Nebyly plastový okna. Okenní kit ztvrdnul, smrsknul se a skleněné tabulky měly v rámu vůli...
A co svářečky?
To co je v hi-fi technice běžnou praxí, se pomalu dostává i do oblasti svářecí techniky. Sice zatím ještě nemáme své PWCO (Peak Welding Current Output), ale už to nebude dlouho trvat.
V dávných dobách bývalo zvykem, že číslo v označení svářečky udávalo maximální použitelný svářecí proud. U "těžkoprůmyslových" strojů to byl dokonce proud při zatížení 40 - 60% a maximální proud byl ještě větší než udával název. Pojďme si na ty časy zavzpomínat s následujícím obrázkem:
Staré svářečky s číselným označením odpovídajícím výkonu.
1) UTA 200, svářecí proud max. 200 A
2) WLSP 315, svářecí proud max. 400 A (315A/60%)
3) WSP 600, svářecí proud max. 600 A
4) KS 250, svářecí proud max. 250 A
Jenže už je to pryč. Doba se změnila. Zákazník chce výkon a to tak, že levně. Výrobci proto sáhli k podobnému triku jako u audia: do označení strojů dávají čísla silně nadnesená. Leckdy je to číslo vyjadřující opravdu maximální svářecí proud.
Ovšem jen krátkodobý a nepoužitelný. Ve většině případů je to ale pouze reklamní trik. Podívejte se sami:
Současné svářečky s trochu nadneseným číselným označením.
1) Gysmi 125, svářecí proud max. 80 A
2) Einhell SGA 150, svářecí proud max. 130 A
3) Quality 220 AC/DC, svářecí proud max. 130 A (DC) resp. 160 A (AC)
4) Tiger 245, svářecí proud max. 195 A
Dalším příkladem budiž námi testovaná svářečka ze supermarketu - WELDY 130 s proudem 100A, jejíž test je v tomto článku.
Takže jaké je poučení?
Ovšem všechno zlé je k něčemu dobré. Někteří lidé požadují vysoký výkon naprosto zbytečně. Potřebujete třistaampérové céóčko? Opravdu? Tak si kupte třistadevítku a uvidíte, že vám bude stačit i dvěstěpadesát ampér...
Až tedy budete vybírat svou novou svářečku, berte její číselné označení s rezervou a důkladně si prostudujte technické údaje v prospektu nebo lépe v návodu.
Hledejte svářecí proud při DZ 35-60% a pak se rozhodněte, zdali Vám tento proud stačí pro vaši práci. Vybírejte hlavou a čtěte výrobní štítky!
Číslo v názvu svářečky totiž s reálným svářecím proudem mívá již jen pramálo společného. Výrobci rádi přehánějí. Ale nemějte jim to za zlé. Oni jen reagují na požadavky Vás - zákazníků: co největší výkon za co nejnižší cenu. Chcete výkon ? Máte ho mít!
Chcete výkon? Máte ho mít!
