Níže popisovaný spořič uvedla na trh firma GCE Chotěboř pod názvem GS-35. Jedná se o zařízení, které se montuje na redukční ventil a má sloužit k úsporám ochranných plynů zejména při svařování MIG/MAG, TIG/WIG a podobných procesech. Co tedy o svém spořiči uvádí výrobce?
Spořič plynů GS-35 je ventil, který slouží ke snížení
spotřeby plynů během
obloukového svařování
WIG a MIG/MAG.
Pokud se přeruší svařování, ustálí se v hadici vyšší tlak ochranného plynu. Při zahájení další práce je
vypuštěn tento nashromážděný plyn z hadic ven. Použitím spořiče plynu můžete významnou měrou snížit
množství takto vzniklého přebytku plynu v hadicích. Spořič GS-35 je užíván ve spojení s redukčním
ventilem, který je vybaven indikátorem průtoku nebo průtokoměrem. K redukčnímu ventilu je připojen
spořič maticí G 1/4“. Na výstupu je závit G 1/4“, na který je možno připojit rychlospojku nebo hadicový
nástavec.
Dodaný spořič GS - 35 je nastaven na optimální množství (0 - 20 l/min), to znamená, že je připraven
k okamžitému použití. V případě, že je na stroji trvale nastaven průtok ochranného plynu v určité
předepsané hodnotě, je možno tento průtok na spořiči GS-35 přesně nastavit.
Na reklamním letáku ke spořiči je také bombastická výzva: Šetřete až 60%. To vypadá fantasticky. Ušetřit třeba více než půl "flašky" Argonu, to už za to stojí. To se musí vyzkoušet... Nakonec se tohoto úkolu zhostil pan Miloš Kříž a zaslal nám následující text:
Co třeba spořič plynů GS-35, který nabízí GCE Chtotěboř? Pokud to opravdu ušetří až 60% plynu, byla by to při ceně svářecích ochranných plynů zajímavá věc. Ale ušetří to ten plyn? Spořiče jsem objednal a jeden jsem se pokusil otestovat.
K testování jsem použil stlačený vzduch o tlaku 10 bar z kompresoru (abych neplýtval plynem). Připojil jsem redukční ventil na argon s trubičkovým (plováčkovým) průtokoměrem. Plováček ale není podmínkou, to jen pro snadné odečítání nastavených hodnot a přesnějšímu měření oproti "přecejchovaným" manometrům. Podle plováčku jsem redukční ventil nastavil na průtok 15 l/min. Za redukčák jsem dal rozdvojku G1/4" a na jeden vývod jsem dal ten spořič. Všechny výstupy jsou osazeny uzavíratelnými rychlospojkami pro snadné přehazování testovací hadice. Namísto hořáku slouží testovací kroucená vzduchová hadice zakončená ofukovací pistolí a manometrem.
Při připojení hořáku (hadice) přímo k redukčnímu ventilu (bez spořiče) se v hadici nashromáždí plyn o tlaku cca 0,9 bar:
Při dalším odběru (zmáčknutí spouště) se přebytečný plyn vypustí do okolí. Znáte takové to hlasité odfouknutí plynu u "céóček" nebo "tigovek" po sepnutí tlačítka na hořáku? Tak to je přesně ono. To je přesně ten plyn, který se spořičem ušetříte. Pokud jsem hořák (resp. ofukovačku) připojil přes spořič, nestoupnul totiž tlak v hadici na 0,9 baru, ale jen asi na 0,2 baru:
Při opětovném odběru nedojde k odpuštění přebytečného tlaku plynu, ale od začátku proudí plyn rychlostí 15 l/min.
Takže to chodí. Je otázka, zda to ušetří deklarovaných 60% plynu. Kdyby se ale ušetřilo třeba jen 30% plynu, tak by při ceně argonu a směsí s argonem v relacích cca 2000,- až 3000,- kč za láhev byla návratnost dost rychlá. Při bodování asi bude úspora dost vysoká, při delších svarech bude nižší. Největší úspora se dosáhne, pokud jsou delší hadice mezi redukčním ventilem a svářečkou.
Spořič GS-35 tedy prokazatelně spoří drahý ochranný plyn. Jak již bylo uvedeno výše, největších úspor dosáhneme při častém spínání hořáku a dále u svářeček s dlouhou přívodní hadicí plynu. Tedy třeba u MIG-MAG strojů s odděleným podavačem a dlouhým propojem. Elektroventil plynu je totiž zpravidla až v podavači, takže se přebytečný plyn hromadí v celé délce propojovacího vedení. A tam se toho vejde... Takže pokud děláte spoustu krátkých svarů "pod směsí" se svářečkou s odděleným podavačem a délkou propoje třeba 10m, máte penízky za spořič za chvilku zpět a pak už jenom spoříte. Pokud máte jen klasický kompaktní stroj s metrovou hadičkou k "budíku" a vaříte v CO2, bude návratnost znatelně pomalejší. Ale bude. A následné úspory taky. Tedy alespoň teoreticky. Protože jestli spořič skutečně uspoří i reálné peníze, je věc jiná. Zde je totiž nutné zohlednit otázku životnosti zařízení a eventuální náchylnost k "rozštelování" či jiným poruchám. A tyto hlediska při kratičkém praktickém testu, jako byl ten výše popsaný, posoudit prostě nelze. To ukáže až dlouhodobý provoz v reálných podmínkách dílen. Ovšem šance tady rozhodně je.
Podklady pro článek připravil: Miloš Kříž
www.e-svareni.cz