Rád bych nabídl své zkušenosti s vyvíječem acetylenu všem, kteří se vážně zaobírají myšlenkou na jeho pořízení, provoz či snad dokonce vlastní výrobu. Z vlastní zkušenosti bych doporučil tento přístroj jen těm, kteří mají dost času, neboť při jeho provozu nestačí jen otevřít kohout jako na lahvi s plynem, ale přece jen to chvilku trvá. Já sám jsem si vyvíječ pořídil začátkem 90. let v "nadšení", že nemusím obstarávat pro mne tehdy nedostupné lahve s acetylenem a vystačím si pouze s tímto přístrojem a lahví kyslíku ze sanitního vozu... Zakoupil jsem tehdy malý přenosný přítokový vyvíječ - výrobek firmy Chotěbořské kovodělné závody z roku 1949:
Poté následovalo vystřízlivění z "nadšení". Uvědomil jsem si, že vlastně o těchto přístrojích a jejich provozu nic nevím a nikdo z mých známých tyto přístroje v provozu už nezažil. Napadlo mne půjčit si něco o svařování s vyvíječi v knihovně. Nejdříve nic moc. Vždy jen zmínka o vyvíječích, že dříve se to jako používalo.... A pak mne to napadlo: sovětské knihy! Ne, nedělám si srandu. Byl to stoprocentní úspěch. Vše bezvadně popsáno. Mnoho cenných rad a zkušeností sovětských svářečů, novátorů a stachanovců. Myslím to opravdu vážně. Každému, kdo se chce s touto problematikou seznámit, to vřele doporučuji. Krom informací jako například, že osvětlení místnosti s vyvíječem se doporučuje petrolejovými lampami za použití plynotěsných oken , tam najdete mnoho použitelných informací. Taky jsem tehdy napsal na adresu chotěbořských závodů, že jsem si koupil jejich výrobek a neobdržel k němu návod, zda mi ho mohou poslat a stalo se neuvěřitelné: můj dopis nebyl vyhozen s poznámkou co je to za blázna, ale přišla dokumentace i s návodem! Ukázky z návodu přikládám:
(kliknutím na obrázek otevřete okno s velkým obrázkem)
Jedná se o typ 0T - MA 1/2Kg. Malý přenosný přístroj přítokový. Hmotnost asi 7 kg se zásuvkou na 0,5 kg karbidu, což stačí na výkon asi 300 litrů acetylenu za hodinu (dvě náplně). Lze svařovat bez problémů ocel tloušťky 3 mm. Vyvíječ je nakreslen v řezu tak, že vyrobit ho (samozřejmě s patřičnými výrobními možnostmi) nevidím jako problém. A nepočítáte-li čas tomu obětovaný, dovolím si tvrdit že to nebude ani moc drahé. Zváště když věci jako manometr, kohout, redukční a pojistný ventil a podobně opatříte někde v bazaru. Pokud by snad chtěl někdo vyvíječ opravdu vyrábět, nebo třeba jen opravovat starý přístroj, přináším zde několik praktických rad:
Osobně považuji vyvíječ acetylenu za velmi spolehlivý a (při dodržení bezpečnostních zásad provozu) i bezpečný přístroj. Je ale nutné respektovat obecně platné bezpečnostní zásady. Zejména při sváření za použití vyvíječe acetylenu je potřeba dodržet bezpečnou vzdálenost plamene od vyvíječe. V případě že svářecí souprava, která je tvořená lahví s acetylenem a kyslíkem, je v pořádku, žádné plyny do vzduchu neunikají . Naproti tomu vysokotlaký vyvíječ je vybavený pojistným ventilem nastaveným max. na 1,5 atm (což je bezpečná hranice tlaku pro acetylen ve volném prostoru). Tento ventil v případě zvýšení tlaku v plynojemu na mez bezpečné hranice, odfoukne acetylen do vzduchu. Tento stav může nastat v případě, že přívod vody do vyvíjecí komory příliš otevřeme. Pak nastane navlhčení značného množství karbidu najednou, a i když je přívod vody vyvíječem automaticky zastaven, setrvačností se vyvíjí velké množství acetylenu. To způsobí zvýšení tlaku v plynojemu a následné otevření pojistného ventilu a únik acetylenu do vzduchu.
Mnoho let už jsem se svým vyvíječem nepracoval. Mám samozřejmě lahve i když ani ty moc často nepoužívám neboť používám ke sváření většinou jiné metody. Ale vyvíječ je v dílně stále jako ozdoba připraven i s karbidem. Co kdyby...
Na závěr se ještě podívejte na ukázky z dobového prospektu firmy Messer G.M.B.H. Frankfurt -Main, která se výrobou vyvíječů zabývala:
(kliknutím na obrázek otevřete okno s velkým obrázkem)
Text: Štěpán Kubíček