Svařování metodou 111 - obalenou elektrodou.

Opět se souhlasem Českého svářečského ústavu, s.r.o. přebíráme velice pěkný článek. Tentokrát o svařování obalenou elektrodou.

Parametry svařování obalenou elektrodou.

Správnost technologie svařování závisí na dodržování mnoha činitelů a podmínek. V souhrnu je nazýváme:

• technickým vybavením
• technologickým postupem
• úrovní technické dokumentace
• požadavky na provedení svaru
• kvalifikací a zkušenostmi svářeče
• dokonalou výstupní kontrolou

Volba průměru elektrody

je určena technologickým postupem a údaji na výkrese. Průměr elektrody se volí dle tloušťky základního materiálu, tvaru a rozměru svaru, polohy svařování. Do kořene se volí elektroda průměru 2 nebo 2,5 mm. Ve výjimečných případech lze použít i 3,2 mm

Volba obalu elektrody

je určena technologickým postupem, který vychází z polohy svařování, požadovaných záruk svarového kovu, z možností dokonalého svařování a z požadavku kvality provedení kořene a krycí vrstvy.

Délka oblouku

závisí na druhu obalu elektrody a poloze svařování. Optimální délka oblouku je přibližně 1,5 násobek průměru elektrody. Délka má být vhodná, stálá a optimální.

krátký oblouk
je v délce rovnající se průměru elektrody a menší. Je menší rozstřik, propal prvků a tepelné ztráty. Dosahuje se větší hloubky závaru a pravidelný povrch svaru.

dlouhý oblouk
je v délce větší než 1,5 násobek průměru elektrody. Je větší rozstřik a propal prvků, hloubka závaru je menší a housenka je širší, plochá a nepravidelná.

Svařovací proud

udává výrobce elektrod u jednotlivých průměrů a druhů obalů elektrod. Rozsah svařovacího proudu má dolní a horní hranici (minimální – maximální proud). Svařovací proud I2 je výstupní proud zdroje, který prochází svařovacím obvodem.

Optimální svařovací proud je podmíněn:

• druhem obalu
• polohou svařování
• citlivostí regulátoru proudu
• zkušeností svářeče

Malý proud
zmenšuje hloubku závaru, oblouk hoří neklidně, housenka je vysoká, často jen nalepená (studené spoje).

Velký proud
způsobuje značné přehřívání elektrody, dochází k vypalování prvků, klesají mechanické hodnoty svarového kovu, tvoří se vruby, housenka je nízká, kresba je šípovitá, vznikají plynové dutiny a větší deformace svaru.

Rychlost svařování

je dána délkou svarové housenky za jednotku času (metry za minutu). Volba rychlosti svařování závisí na požadavku kvality svarového spoje, zručnosti svářeče, druhu a průměru elektrody a poloze svařování.

Malá rychlost
vytvoří housenku převýšenou, přehřívání základního materiálu, velké pnutí, velké deformace, možnost předbíhání strusky a tím vznik struskových vměsků.

Velká rychlost
způsobí housenku úzkou, natavení základního materiálu je malé, mohou vznikat studené spoje, tavná lázeň rychle tuhne a mohou vznikat plynové dutiny.

Technika pohybu elektrody zahrnuje

a) zapalování oblouku
b) sklon elektrody
c) příčný pohyb elektrody
d) zhasínání oblouku

a) Zapalování elektrického oblouku:
Spolehlivost startu elektrického oblouku je operativní vlastnost elektrod a přímo souvisí se svařovacími vlastnostmi zdrojů. Start je podmíněn čistotou konce elektrody a základního materiálu v místě dotyku. Provádí se: dotekem nebo škrtáním. Dotyk musí být krátký a rychlý. Zásadně startujeme v místech, kde stopy po zkratu překryje svar.

b) Sklon elektrody:

závisí na poloze svařování a druhu obalu elektrody. Sklon je asi 20° - 30° od kolmice s požadavkem, aby struska nepředběhla svarový kov.

Větší odklon prodlužuje kráter, větší rozstřik a nepravidelnost.

Menší odklon může způsobit předbíhání strusky a ovlivňuje hloubku závaru.

c) Příčný pohyb elektrody:

Pohyb elektrody ve směru osy svaru lze rozdělit:

Pohyb přímočarý bez kývání do stran. Zvyšuje rychlost svařování, snižuje tepelný příkon, zmenšuje průřez housenky. Vzniká nebezpečí studených spojů a menší hloubky závaru.

Pohyb s příčným kýváním zaručuje dokonalé natavení svarových ploch, vyplňuje stykovou mezeru v celém průřezu. Příčný pohyb vyžaduje kratší zastavení na svarové ploše poněkud rychlejší pohyb mezi krajními body. Šířka takto prováděné housenky je až několikanásobně větší než průměr elektrody.

d) Zhasínání oblouku:
- odtržením v ose elektrody
- pozvolným výběhem zpět nebo do stran
- snižováním proudu na nulu s upraveným regulátorem proudu

Pravidla lícování při svařování elektrickým obloukem

1. Přesazení hran ze strany krací housenky se připouští do 10 % tloušťky stěny, max. 4 mm.
2. Přesazení hran v kořeni nesmí být větší než 70 % výšky otupení.

   

3. Příprava svarových ploch stěn nestejné tloušťky pro staticky namáhané spoje se dělá stejně jak pro stěny stejné tloušťky, jestliže rozdíl tlouštěk t – t1 nepřesahuje veličinu uvedenou v tabulce.

   Tloušťka tenčí stěny [mm]	Dovolený rozdíl tloušťky t1- t
   do 3	ne víc než 0,7 t
   3 - 8	ne víc než 0,5 t
   8 – 11	ne víc než 0,3 t
   11 – 25	ne víc než 5 mm
   nad 25	ne víc než mm
   	pro tlakové nádoby ne víc než 5 mm

4. Jestliže rozdíl svařovaných stěn převyšuje uvedenou veličinu, udělá se na stěně větší tloušťky úkos v délce L = 5 x (t1 – t). U oboustranně převýšených hran se provede úkos v délce L = 2,5 x (t1 – t)

   

Publikováno se souhlasem Českého svářečského ústavu s.r.o.